Eunuch jako profese

Byli terčem kritiky, posměšků, závisti i nenávisti. Přesto měli v Číně unikátní postavení. Eunuši. Obklopovali císaře, jeho manželku, konkubíny i úředníky. Podíleli se na správě země a rozhodovali o osudu lidí. Měli velkou politickou moc a někteří patřili k nejbohatším mužům země.
Na začátku sedmnáctého století žilo v Zakázaném městě v císařském sídle v Pekingu osm až deset tisíc eunuchů. Jejich služeb se už před tím využívalo po celá staletí, ale za dynastie Ming (1368 až 1644) éra eunuchů vrcholí.
Kdy se vlastně v Číně začali objevovat první eunuši, není známo. S jistotou se ví jen to, že už na úsvitu první čínské civilizace, za královské dynastie Šang v šestnáctém až jedenáctém století př. n. l., se kastrace prováděly.
První písemné zprávy a literární texty o eunuších pocházejí z druhého století př. n. l. Tehdy už byli eunuši určeni k službě na císařském dvoře. Za dynastie východních Chanů už museli být podle rozkazu císaře Kuang-wu-ti (vládl 25 až 27 n. l.) všichni mužští sluhové sloužící dvorním dámám vykastrováni.

Dynastie Ming

Dynastie Ming znamenala rozkvět instituce, kterou se eunuši stali. Bydleli v císařském paláci, to znamená od roku 1421 přímo v Zakázaném městě v Pekingu. Starali se o každodenní potřeby císaře, jeho rodiny a císařských úředníků. Podle poslání se dělili do čtyřiadvaceti základních kategorií: eunuši pečující o kuchyň, zařízení, oděvy, pořádání slavností, atd. Kromě čtyřiadvaceti základních funkcí byly i desítky dalších, drobnějších. Jiní eunuši pečovali o císařské parfémy, o květiny, o cukrovinky. Celý chod obrovského Zakázaného města závisel na eunuších.

Významné funkce

Mezi eunuchy v Zakázaném městě existovala přísná hierarchie. Ti nejmocnější odpovídali za správné uspokojování potřeb císaře a jeho dvora a řídili ostatní eunuchy v paláci. Nejdůležitější byli eunuši úředníci. Císař je většinou nechával, aby za něj vše vyřizovali sami. Získávali tak obrovskou moc a ještě větší úplatky. Za dynastie Ming patřili k nejbohatším a nejmocnějším mužům říše. Celá řada eunuchů diktátorů řídila vládu a další v ní měli významné pozice.
Jako příklad může posloužit proslavený eunuch Liu Čchin. Měl v letech 1505 až 1510 vlivné postavení na čínském císařském dvoře a velmi krvavě a krutě potlačil povstání šlechticů. Díky jemu padlo mnoho hlav významných mužů a na jejich místa dosadil své přátele eunuchy.
Eunuši měli významné posty v tajné policii. Císař jim svěřoval velení vojenských pluků se zvláštním posláním. Byli diplomaty, členy čínských vyslanectví v zahraničí, pracovali v justici i v námořních silách. Někteří byli velmi vzdělaní a jejich jména jsou spjata s řadou významných vynálezů.

Tisíce kandidátů

Vidina moci a bohatství, ale i jen představa dobrého života v paláci lákala tisíce mužů, kteří se nechávali dobrovolně kastrovat a snažili se stát císařskými eunuchy. Kastrace byla prostředkem, jak se dostat z bídy. Všichni se proto stahovali do Pekingu.
V roce 1532 uspořádalo osm tisíc vykastrovaných mužů demonstraci před císařským palácem. Požadovali, aby byli vzati do císařských služeb. Podle písemných zpráv nejméně pět tisíc z nich byli nevzdělaní, špinaví tuláci vyhublí na kost, kteří neměli nejmenší šanci se do paláce dostat. Místo toho se z nich stávali delikventi. Banditi, kteří působili především v Pekingu a v okolí.