
Byli terčem kritiky,
posměšků, závisti i nenávisti. Přesto měli v Číně unikátní postavení.
Eunuši. Obklopovali císaře, jeho manželku, konkubíny i úředníky.
Podíleli se na správě země a rozhodovali o osudu lidí. Měli velkou
politickou moc a někteří patřili k nejbohatším mužům země.
Na začátku sedmnáctého století žilo v Zakázaném městě v císařském
sídle v Pekingu osm až deset tisíc eunuchů. Jejich služeb se už před
tím využívalo po celá staletí, ale za dynastie Ming (1368 až 1644) éra
eunuchů vrcholí.
Kdy se vlastně v Číně začali objevovat
první eunuši, není známo. S jistotou se ví jen to, že už na úsvitu
první čínské civilizace, za královské dynastie Šang v šestnáctém až
jedenáctém století př. n. l., se kastrace prováděly.
První
písemné zprávy a literární texty o eunuších pocházejí z druhého století
př. n. l. Tehdy už byli eunuši určeni k službě na císařském dvoře. Za
dynastie východních Chanů už museli být podle rozkazu císaře
Kuang-wu-ti (vládl 25 až 27 n. l.) všichni mužští sluhové sloužící
dvorním dámám vykastrováni.
Dynastie Ming znamenala rozkvět instituce, kterou se eunuši stali. Bydleli v císařském paláci, to znamená od roku 1421 přímo v Zakázaném městě v Pekingu. Starali se o každodenní potřeby císaře, jeho rodiny a císařských úředníků. Podle poslání se dělili do čtyřiadvaceti základních kategorií: eunuši pečující o kuchyň, zařízení, oděvy, pořádání slavností, atd. Kromě čtyřiadvaceti základních funkcí byly i desítky dalších, drobnějších. Jiní eunuši pečovali o císařské parfémy, o květiny, o cukrovinky. Celý chod obrovského Zakázaného města závisel na eunuších.
Mezi eunuchy v Zakázaném městě existovala přísná hierarchie. Ti
nejmocnější odpovídali za správné uspokojování potřeb císaře a jeho
dvora a řídili ostatní eunuchy v paláci. Nejdůležitější byli eunuši
úředníci. Císař je většinou nechával, aby za něj vše vyřizovali sami.
Získávali tak obrovskou moc a ještě větší úplatky. Za dynastie Ming
patřili k nejbohatším a nejmocnějším mužům říše. Celá řada eunuchů
diktátorů řídila vládu a další v ní měli významné pozice.
Jako
příklad může posloužit proslavený eunuch Liu Čchin. Měl v letech 1505
až 1510 vlivné postavení na čínském císařském dvoře a velmi krvavě a
krutě potlačil povstání šlechticů. Díky jemu padlo mnoho hlav
významných mužů a na jejich místa dosadil své přátele eunuchy.
Eunuši
měli významné posty v tajné policii. Císař jim svěřoval velení
vojenských pluků se zvláštním posláním. Byli diplomaty, členy čínských
vyslanectví v zahraničí, pracovali v justici i v námořních silách.
Někteří byli velmi vzdělaní a jejich jména jsou spjata s řadou
významných vynálezů.
Vidina moci a bohatství, ale i jen představa dobrého života v paláci
lákala tisíce mužů, kteří se nechávali dobrovolně kastrovat a snažili
se stát císařskými eunuchy. Kastrace byla prostředkem, jak se dostat z
bídy. Všichni se proto stahovali do Pekingu.
V roce 1532
uspořádalo osm tisíc vykastrovaných mužů demonstraci před císařským
palácem. Požadovali, aby byli vzati do císařských služeb. Podle
písemných zpráv nejméně pět tisíc z nich byli nevzdělaní, špinaví
tuláci vyhublí na kost, kteří neměli nejmenší šanci se do paláce
dostat. Místo toho se z nich stávali delikventi. Banditi, kteří
působili především v Pekingu a v okolí.