Na tomto blogu již nebudu přidávat další články o číně, pokračování na stránkách Čína.yin.cz.

Kvalitně zpracované dějiny Číny v příspěvku na stránkách diskusního klubu ASiANTiTULKYClub.tk

Přepis anglických jmen do znaků čínského písma: Chinese Name and English Name.

Tea Earth - diskuse o čaji a všem co s čajem souvisí.

Mekong

Mekong je největší řekou jihovýchodní Asie. Nikdo přesně neví, jak je vlastně dlouhý. V některých úsecích protéká zcela nepřístupnou krajinou a není možné jej přesně změřit. Čínští geologové nedávno lokalizovali jeho prameny, ale u délky ponechali jen odhady. Encyklopedie uvádí ještě 4184 kilometry. Podle nových údajů může Mekong měřit od 4350 do 4909 kilometrů.

Donedávna se předpokládalo, že Mekong pramení v Tibetu. Tento údaj je uveden i v encyklopediích. Čínští výzkumníci nyní zjistili, že Mekong se rodí v  nadmořské výšce 5200 metrů v pohoří Tangla, které není součástí Tibetu, ale odděluje Tibet od čínské provincie Čching-chaj.

Zdrojem vody Mekongu jsou v počátcích ledovce, které pohoří Tangla pokrývají. Mekong je zde dravá horská bystřina, která během cesty čínským územím (zhruba polovina délky toku řeky Mekong je v číně) absolvuje výškový rozdíl 4700 metrů. Čínu opouští v pohých 500 metrech n. m. Celý horní tok řeky Mekong je protkán vodopády a peřejemi, soutěskami a hlubokými roklemi. Je velmi divoký, zcela nesplavný a vysloužil si v Číně výstižný název - Divoká řeka.

Hufu (Chu-fu) byly v době Qin (Čchin) vojenské hodnostní insignie ve tvaru tygra, rozdělené na dvě části, které do sebe přesně zapadaly. Zaručovaly, že rozkaz vydá nebo přijme jen oprávněná osoba. Výroba hufu vyžadovala od řemeslníků výjimečnou přesnost a jejich dílny byly střeženy jako opravdové pevnosti. Všechna hufu byla pečlivě očíslována a zaregistrována. Jedna část hufu zůstávala v paláci, v držení krále státu Qin, druhou dostal generál, vyslaný do vzdálené oblasti nebo do bitevního pole. Když král poslal dotyčnému generálovi rozkaz, ten jej vykonal jen v případě, že se posel prokázal chybějící částí jeho hufu. Později systém hufu převzali Hanští (Chan) císaři a vládci dalších čínských dynastií.

Borovici, ozdobnou slivoň a bambus, zasazeny, aby uctily návštěvníky, nazval Konfucius Třemi přáteli.

Věci, jež jsou čirým elixírem nebes a země,
jinu a jangu,
se shlukují ve skalách,
prorážejících zemi a nabývajících podivných tvarů.

20. července 1921 založil Mao Ce-tung v Šanghaji Komunistickou stranu Číny.

Čína, která je dnes nejlidnatějším státem světa, své okolí ohromuje ekonomickým růstem, který se pohybuje nad hranicí 10%. Podle předpovědí ekonomů by se tento stát, jež je už od roku 1949 veden Komunistickou stranou Číny, měl stát v roce 2040 nejsilnější ekonomikou světa. Víme přesně, čím je tento ekonomický "zázrak" vykoupen?
Článek ta téma Čína a její ekonomický růst s následnou diskusí: Buldozer made in China

Při vnímání mluveného slova sehrává rozhodující roli levá polovina mozku. Hudbu vnímáme naopak především pravou mozkovou hemisférou. A jak je tomu s tonálními jazyky, jako je čínština, kde změna výšky hlasu určuje význam slov? Americko-čínský tým vedený Fan-Gang Zhengem z University of California v americkém Irvinu sledoval aktivitu mozků lidí naslouchajících mandarínské čínštině. Vědci zjistili, že mozek nejprve zpracuje informaci pravou polovinou mozku podobně jako hudbu. Pak ji teprve předá levé hemisféře a ta přidá slyšeným slovům význam.

Čínská hudba

Čínská hudba je pro nás Evropany symbolem záhady, jakýsi souhrn prapodivných zvuků a rituálů. Mnohým z Evropanů zní "jako když kočku tahá za ocas". Maoistické pochodové písně a naivní cesty svazáků v 50. letech, boření všeho tradičně kulturního v období kulturní revoluce a několik dekád dlouhá politická a lidská izolace pak způsobily, že dnes toho o Číně, zvláště pak o její kultuře a hudbě, víme jen velmi málo, a to, co víme, jsou většinou jen jakési mýtické předsudky.

Historie čínské hudby

V Číně se zvukové předměty používají odedávna. Například jen čínští císařové (první z nich vládli už 2000 let př. Kr.) měli právo vlastnit ty nejkrásnější "zvučící" kameny - velké kameny, např. z jadeitu, které při úderu vyluzovaly krásné znělé zvuky. Z vykopávek víme, že bronz se v Číně používal už 1 600 let př. Kr. a nejnovější archeologické vykopávky dokazují, že šamanské bubny se používaly už 6000 let př. Kr. V Číně uměli již 600 let př. Kr. vyrobit velmi dokonalé bronzové výrobky a také dokonale vyladěné zvony. Je jasné, že žádná kultura nedokáže ze dne na den vyrobit dokonale vyladěný mnohatunový zvon, který po úderu zní ve dvou rozdílných tónech. Vývoj musel být dostatečně dlouhý.

Již 1 500 let př. Kr. měla Čína ucelený vědecky rozpracovaný systém stupnice o dvanácti stupních, založený na kvintové souslednosti a je doložena existence více jak sedmdesáti hudebních nástrojů. Pověst vypráví, že akustickým základem čínské hudby byly bambusové rourky, vyrobené čínským učencem Ling Lunem. Pečlivými matematickými výpočty, vycházejícími ze zákonů akustiky nalezli Číňané dvanáctistupňovou chromatickou tónovou řadu. Pomocí dvanácti píšťal, původně bambusových, později měděných nebo kamenných (ale ve vykopávkách z období dynastie Chan byly nalezeny i flétny z bílého nefritu a jsou známy také systémy dvanácti přesně naladěných zvonků) dokázali Číňané vytvořit teoretický základ veškeré své hudby, založený na pentatonice. Číňané znali matematické vztahy mezi tóny dávno před Pythagorem. Věděli, že poměr délky struny nebo vzduchového sloupce 1:2 tvoří oktávu, že poměr 2:3 tvoří čistou kvintu. Podle čínské teorie každý tón vyvolává tón, t.j. čistou kvintu a každá kvinta vytváří zase další kvintu atd. Na tomto principu je založen systém dvanácti rourek. Každá další musí být předcházející v poměru 2:3. Tyto poměry se však střídají, aby nevznikl příliš velký rozsah.

Čínská hudba a tao

Hudební umění bylo v Číně úzce spojeno s filosofií a náboženskými představami. I podle Číňanů je hudba darem nebes, své principy bere z harmonie vesmíru a na člověka má neobyčejně silný vliv. Odtud pramení i složitá symbolika, spojující každý hudební tón s určitými představami. Každý z dvanácti stupňů tónové řady symbolizuje jeden z dvanácti měsíců, jednu z dvanácti hodin dne. Stupně tónové řady vyjadřují postavení Slunce a Měsíce na nebi, různé živočichy a ptáky. Každému tónu odpovídá určitá barva, která má opět důležitý symbolický a léčebný význam. Šest lichých tónů představuje aktivní mužský prvek jang, šest sudých tónů představuje pasivní ženský prvek jin.

Tato hudební soustava vznikla v dávné minulosti a byla pak celými generacemi čínských hudebníků, akustiků a filosofů zdokonalována a zpřesňována. Výpočty stupnice se zabývali astrologové i čínští císaři, hudebníci i kněží. Otázkám stanovení přesného ladění byl každoročně přikládán státní význam a reformy v této oblasti byly prováděny císařskými dekrety. Například v letech 141 až 87 př. Kr. fungoval při Ministerstvu měr a vah Císařský úřad hudby, který měl na starost dodržovat kontrolovat správné provádění rituálů a především hudby. Archívoval všechny melodie a kontroloval správné ladění. Tehdejší úředníci a hudebníci a posluchači by to vše určitě nedělali, kdyby jim to nepřinášelo něco velmi podstatného.

Je náhoda, že Čuang C´, žák ještě slavnějšího zakladatele taoismu Lao C´napsal téměř ve stejné době něco téměř totožného jako Pythagoras: "Možná jsi slyšel lidskou hudbu, ale neslyšel jsi ještě hudbu Země. Možná jsi slyšel hudbu země, ale neslyšel jsi ještě hudbu nebes..."

Tóny Čínské hudby

Čínská hudba samozřejmě velmi úzce souvisí s hovorovou řečí. Intonace, melodie řeči a jednotlivých slov je nejdůležitější složkou mluvené čínštiny. Číňané pomocí intonace rozlišují slova se stejným složením hlásek. Právě intonace, se kterou se vyslovuje ta či ona slabika, rozmnožuje prostředky čínštiny a její schopnosti vyjadřovat veškerou mnohotvárnost pojmů. Číňané mají tedy téměř vrozenou intonační bystrost a schopnost přesně zachycovat tónové odstíny pro ucho Evropana téměř nepostižitelné.

O provázanosti všeho a důležitosti hudby pro každodenní život svědčí i to, že podle tradiční čínské medicíny je třeba nemoci léčit jídlem pěti chutí, pěti obilovinami a pěti druhů léků, a že příznivý stav nemoci se dá zjistit zkoumáním pěti orgánů, pěti zvuků a pěti barev. Když k tomu přidáme učení o pěti základních prvcích (oheň, země, kov, voda, dřevo) a uvědomíme si, že v pentatonice všechny tóny ladí, pak asi začneme uvažovat o správnosti našeho evropského tam komplikovaného ladění.

Čínská hudební teorie nezná pojem dur a moll. Používá akordy, ale většinou jen ze tří tónů a dává přednost melodii a rytmu. Čínský orchestr obsahuje velké množství různých bicích nástrojů. V tomto smyslu rytmus čínské hudby souvisí s rytmy klasické čínské poezie. Čínský verš bývá čtyřstopý, pětistopý, sedmistopý atd. A právě tak však nelze oddělovat hudbu od tance.

Čínské hudební nástroje

Čínské hudební nástroje se třídí podle materiálu, z něhož jsou vyrobeny. Z kamene, kovu, hedvábí, kůže, dřeva, tykve a hlíny.

Působení čínské hudby

Kniha písní, základní dílo z oboru filosofie hudby, nejméně z 2. stol. př. Kr. píše o tom, jak hudba působí na celý vesmír, na nebesa i na zemi. Hudba prý obsahuje dvě základní síly celého vesmíru. Jang, nebeskou sílu světla a aktivního mužského prvku a jin, sílu Země, tmy a pasivního ženského prvku. V čínské hudbě jsou tedy obsaženy prvky symbolizující prvky hmoty, střídání ročních období, směr osmi větrů (což odpovídá osmi základním třídám hudebních nástrojů) a odstíny pěti barev (což odpovídá pěti základním stupňům stupnice). Hudba působí mocně na lidskou duši a je nadána kouzelnou magickou silou. Vyjadřuje harmonii přírody a mravních základů lidské společnosti. Konfucius prohlásil: "Chceš-li poznat politickou situaci státu, poslechni si, jaké písně se tam zpívají." Věřil, že hudba by měla být použita na pozitivní ovlivnění lidí a že její základní funkcí je uctívat bohy a řád vesmíru.

Podle Číňanů hudba velmi silně působí na lidskou duši a harmonizuje city a rozum. Může nabádat lidi k dobru, ale protože je jazykem citů a city závisí na příčinách, které leží mimo nás, může také rozvracet mravy a odvádět lidi od vysokých idejí. Základem čínské lidové hudby je příběh – každá melodie, každá píseň by měla vyprávět příběh.

Další klasik čínské historie Lao C´spojil všeprostupující energii čchi s hudbu a zákony rezonance, výšky a brvy tónu. Číňané nečinili rozdílu mezi energií a hmotou. Dokonce i své armády poměřovali množstvím čchi, která se dá měřit tak, že šaman hraje určité noty, aby zjistil sílu protitlaku.

Taoismus a láska Číňanů k přírodě se projevila nejen tím, že se na hudební nástroje hrálo venku, ale také náměty a melodiemi, které vyjadřovaly přírodní jevy a situace.

Zvláštní kapitolou hudební kultury Číny jsou i buddhistické rituály, recitace súter atd., přímo spojené s duchovní cestou.

Historik a hudební vědec S´-Ma Čhien (žil ve 2. stol. př. Kr.) vypráví ve svých Historických zápiscích o císaři, který rozkázal snížit počet strun na loutně čchinu, neboť, když slyšel hrát na tento nástroj, prožíval příliš hluboké city...". "Slova mohou klamat, lidé se mohou přetvařovat, jen hudba není schopna lži," píše S´-Ma Čhien. Ve své Ódě na hudbu veliké jednoty napsal básník Wang (10. stol.), že zákony vesmíru a zákony hudební harmonie tvoří jednotu. Poznání všech tajů tónů vede k poznání zákonů bytí.

Zároveň s dvorskou praxí stále větších souborů se stále větším počtem nástrojů celou historii provází i jakási i esoterní znalost využití zvuku v téměř šamanské tradici některých verzí taoismu. Na venkově a v horských klášterech se dodnes používají šamanské bubny, lidoví léčitelé používají určité tóny a rytmy k léčení konkrétních zdravotních potíží. V obchodech si můžete koupit nahrávky určené pro nemoci jater, žaludku, plic atd.

Hudba a tao

O hloubce a pro nás nepochopitelné citlivosti k tónům a zákonům hudby svědčí i historka, jak se jeden hráč se chlubil svému učiteli. "Mistře, už vím, co je to tao. Když zahraji v zimě, roztaje led a když zahraji v létě, ochladím celou místnost.." Mistr ale řekl: "To není to pravé tao." Pak vzal loutnu, udeřil do strun a jiná loutna se rozezněla. Potom povolil jednu strunu, zahrál na ni, a všech dvacet pět strun loutny se rozeznělo, zatímco původní tón udeřené struny zmizel...

Dokonale vyladěné zvony

Hudební i archeologickou událostí nejen roku 1978 byl nález sestavy šedesáti čtyř zvonů v celkové váze dvě a půl tuny z doby před dvaceti čtyřmi stoletími. Zvony, z nichž každý vydává dva různé tóny, byly vyladěny tak přesně (např. C na jednom zvonu má 256,4 Hz, zatímco my Evropané používáme 256 Hz), že se dodnes nepodařilo vyrobit podobný zvon s tak přesným laděním. A pokud se to podařilo, zvon neměl tak krásný a bohatý zvuk, jako ten původní. Zkusme to naplno pochopit: v době, kdy žil Lao C´ už existovali hudebníci, teoretici, slévači a řemeslníci, schopní vyrobit naprosto přesně vyladěný soubor zvonů v rozsahu pěti oktáv.

Číňané a čínská hudba

20. století přineslo do Číny evropský systém výuky hudby, se všemi jeho nedostatky. Mladí Číňané se na konzervatořích učí skládat a hrát "evropskou klasickou hudbu" právě tak, jako mladí Evropané a Američané. Hrát na tradiční nástroje se kromě amatérů a některých venkovanů stále učí především ti, kteří se hudbou chtějí živit (např. ve stále populárních operních souborech). Pokud se nějaký nadšenec chce věnovat hře či studiu hry na nějaký tradiční hudební nástroj, musí po absolvování západního typu školy, kde se učí západní hudební teorii, západnímu systém notace, dějinám západní hudby, studovat ještě dále svůj specializovaný nástroj jako něco navíc – v Číně, zemi s tak bohatou a hlavně dlouhou hudební tradicí!

Opravdu byla hudba pro Číňany tak důležitá, jak se dočítáme ve starých knihách a jak "vidíme" na starých obrazech? Opravdu léčila? Dokázali staří hudebníci používat zvuky a vibrace terapeuticky? Dokáže to někdo ještě i dnes? Přežily někde v ústraní, v taoistických klášterech, mistři, kterým se podařilo tajemství staré čínské hudby uchovat ve svých rituálech?

V Metropolitním muzeu v New Yorku visí obraz malíře Gu Mengyoua ze 17.století, nazvaný "Óda na posvátný zpěv", doprovozený tušovou kaligrafií jeho současníka, básníka Fenga, která říká: "Posvátný zpěv již ztratil svou rezonanci. Jen já mohu dokončit Guovu báseň. Tomu člověku, kterého namaloval, jak stojí pod vysokou skálou, se dostalo hlubokého duchovního pochopení." Komentář dále hovoří o podivném, velmi vysokém a oduševnělém zpěvu některých mistrů, který je již zapomenut. Je to náhoda, nebo i staří Číňané znali a jejich potomci zapomněli alikvótní zpěv?

Taiwanská společnost Wind Records vydává a s relativním úspěchem i po celé Evropě prodává desítky a stovky titulů čínské hudby, rozdělené do moderních kategorií – soudobá hudba, ukolébavky, etnická hudba, čínská new age music, čínská náboženská hudba, čínská tradiční instrumentální hudba, hudba léčivá (např. hudba pro tai-.či, hudba pro lepší spánek, pro relaxaci, ale jsou k dostání i tituly s hudbou pro odstranění konkrétní nemoci, např. žaludku, ledvin, bolestí páteře atd.). Funguje to?

Když dnes Evropan vyzkouší čínské masážní kuličky, když ví, že akupunktura funguje právě tak jako I-ťing, tai-či nebo feng-šuej, pak logicky předpokládá, že i čínská hudba, taktéž založená na filosofických základech zmíněných disciplín, v sobě má něco, co by stálo za bližší seznámení. Co všechno tedy čínská hudba skrývá (možná i pro současné Číňany)?

Zdroj: Čínská hudba

Klip Čínská hudba na Youtube:

V čínštině, narozdíl od evropských jazyků, je velmi důležitá intonace, se kterou je slovo vyslovováno. Dvě slova, která pro uši Evropana, který nemá s čínštinou zkušenost, znějí stejně, můžou mít různý význam, který je určen přízvukem. Protože při zpěvu se intonace slov mění, je i pro číňany těžké sledovat text písně a proto bývají čínské videoklipy doplněny textem.

Eunuch jako profese

Byli terčem kritiky, posměšků, závisti i nenávisti. Přesto měli v Číně unikátní postavení. Eunuši. Obklopovali císaře, jeho manželku, konkubíny i úředníky. Podíleli se na správě země a rozhodovali o osudu lidí. Měli velkou politickou moc a někteří patřili k nejbohatším mužům země.
Na začátku sedmnáctého století žilo v Zakázaném městě v císařském sídle v Pekingu osm až deset tisíc eunuchů. Jejich služeb se už před tím využívalo po celá staletí, ale za dynastie Ming (1368 až 1644) éra eunuchů vrcholí.
Kdy se vlastně v Číně začali objevovat první eunuši, není známo. S jistotou se ví jen to, že už na úsvitu první čínské civilizace, za královské dynastie Šang v šestnáctém až jedenáctém století př. n. l., se kastrace prováděly.
První písemné zprávy a literární texty o eunuších pocházejí z druhého století př. n. l. Tehdy už byli eunuši určeni k službě na císařském dvoře. Za dynastie východních Chanů už museli být podle rozkazu císaře Kuang-wu-ti (vládl 25 až 27 n. l.) všichni mužští sluhové sloužící dvorním dámám vykastrováni.

Dynastie Ming

Dynastie Ming znamenala rozkvět instituce, kterou se eunuši stali. Bydleli v císařském paláci, to znamená od roku 1421 přímo v Zakázaném městě v Pekingu. Starali se o každodenní potřeby císaře, jeho rodiny a císařských úředníků. Podle poslání se dělili do čtyřiadvaceti základních kategorií: eunuši pečující o kuchyň, zařízení, oděvy, pořádání slavností, atd. Kromě čtyřiadvaceti základních funkcí byly i desítky dalších, drobnějších. Jiní eunuši pečovali o císařské parfémy, o květiny, o cukrovinky. Celý chod obrovského Zakázaného města závisel na eunuších.

Významné funkce

Mezi eunuchy v Zakázaném městě existovala přísná hierarchie. Ti nejmocnější odpovídali za správné uspokojování potřeb císaře a jeho dvora a řídili ostatní eunuchy v paláci. Nejdůležitější byli eunuši úředníci. Císař je většinou nechával, aby za něj vše vyřizovali sami. Získávali tak obrovskou moc a ještě větší úplatky. Za dynastie Ming patřili k nejbohatším a nejmocnějším mužům říše. Celá řada eunuchů diktátorů řídila vládu a další v ní měli významné pozice.
Jako příklad může posloužit proslavený eunuch Liu Čchin. Měl v letech 1505 až 1510 vlivné postavení na čínském císařském dvoře a velmi krvavě a krutě potlačil povstání šlechticů. Díky jemu padlo mnoho hlav významných mužů a na jejich místa dosadil své přátele eunuchy.
Eunuši měli významné posty v tajné policii. Císař jim svěřoval velení vojenských pluků se zvláštním posláním. Byli diplomaty, členy čínských vyslanectví v zahraničí, pracovali v justici i v námořních silách. Někteří byli velmi vzdělaní a jejich jména jsou spjata s řadou významných vynálezů.

Tisíce kandidátů

Vidina moci a bohatství, ale i jen představa dobrého života v paláci lákala tisíce mužů, kteří se nechávali dobrovolně kastrovat a snažili se stát císařskými eunuchy. Kastrace byla prostředkem, jak se dostat z bídy. Všichni se proto stahovali do Pekingu.
V roce 1532 uspořádalo osm tisíc vykastrovaných mužů demonstraci před císařským palácem. Požadovali, aby byli vzati do císařských služeb. Podle písemných zpráv nejméně pět tisíc z nich byli nevzdělaní, špinaví tuláci vyhublí na kost, kteří neměli nejmenší šanci se do paláce dostat. Místo toho se z nich stávali delikventi. Banditi, kteří působili především v Pekingu a v okolí.

Vstup do paláce

Pokud byl eunuch přijat do Zakázaného města, dostal nové jméno jako symbol nového života a byl mu přidělen patron. Zkušený eunuch, který ho měl na starosti a zacvičoval ho. Mezi nimi se vyvinul vztah učitele a žáka, velmi podobný vztahu noviců a mnichů v buddhistických klášterech.
Vytvářely se také skupiny eunuchů podle toho, komu sloužili, zda císaři, některé z jeho konkubín nebo úředníkům. Jednotlivé skupiny spolu tvrdě soupeřily a vzájemně proti sobě intrikovaly. Občas docházelo i k přímým napadením, srážkám, bojům.
Podle svého postavení měli eunuši i své erby či znaky, ozdobné pokrývky hlavy, lišili se oděvem, účesem, opaskem.
Nejschopnějším eunuchům se dostalo patřičného vzdělání – mohlo být od základního až po nejvyšší. V roce 1420 založil císař Jung-le (vládl 1403 až 1424 a patřil k dynastii Ming) v Zakázaném městě zvláštní školu pro eunuchy, v níž se učili číst a psát, aby mohli opisovat státní dokumenty a vyřizovat císařovu administrativu. Nezůstávali jen u základních textů, četli i čínské klasiky a životopisy významných eunuchů. Mnozí z nich obvykle pod pseudonymem sami psali texty a básně, hráli na hudební nástroje a skládali hudbu.
Jeden z eunuchů, který skončil ve vězení, tam napsal dílo, které je dodnes hlavním zdrojem velmi detailních informací o tom, jak eunuši v první polovině sedmnáctého století v Zakázaném městě žili, jak měli organizovanou práci, jak se oblékali a podobně. Šlo o dobu císaře Čchung-čena (1627 až 1644), posledního z dynastie Ming.

Kariéra

Kariérní postup představoval pyramidu. Nejvíce eunuchů bylo v základně s nejmenším vzděláním a nejmenšími odměnami. Čím výš, tím bylo eunuchů méně a postavení se úměrně zlepšovalo. Postup byl buď tradiční, nebo za výjimečné služby. Trest za pochybení kariéru zpomalil nebo úplně zlikvidoval. Ze dne na den končilo mnoho eunuchů i těch nejvýznamnějších bez práv, bez poct, bez peněz, někdy ve vězení, někdy přímo na popravišti, v lepším případě jako prostí vojáci na venkově, jako strážci císařských hrobů v Nankinu, zahradníci nebo sběrači odpadů.
Výjimkou mezi eunuchy byli konfuciáni, většina byla buddhisty. Ti nejbohatší nechávali stavět buddhistické chrámy a hráli významnou roli v tehdejším náboženském životě v Pekingu.
Vzdělaní a úspěšní eunuši byli neustálým a vítaným terčem útoků literátů a císařských úředníků. Byly popisováni jako krutí a lstiví, bytosti zcela bez skrupulí, profesionálové v intrikování a v pochlebování. Jejich duševní kvality byly přirovnány k jejich tělesnému zmrzačení. Terčem posměchu byla jejich zženštilost, chvástavost, názorová vrtkavost a především sexuální neschopnost, i když v tomto směru to nebyla tak docela pravda. Existují doložené zprávy o tom, že eunuši byli v mnoha případech velmi přitažliví pro ženy a dokázali je plně sexuálně uspokojit.

Rodinný život

Mnozí eunuši měli nejen manželku, ale i řadu konkubín. Obvykle zastávali významné posty a sňatek jim doporučil sám císař. Běžné bylo soužití eunuchů se služkami, které pracovaly v paláci. Sexuální život eunuchů provokoval vždy fantazii lidí. Vyprávělo se o eunuších, po nichž ženy šílely, a jejich sexuální praktiky do všech podrobností popisovaly literární texty i dopisy.
Eunuši s významným postavením si často adoptovali děti, přesněji syny. Ti dostávali vynikající vzdělání a stávali se obvykle dědici velkého majetku i dědičných poct a titulů. Dokonce jeden císař z období Tří království ve třetím století n. l. byl údajně adoptovaným vnukem eunucha. Na rozdíl od všeobecně vžitých představ značné množství eunuchů mělo rodiny, které se téměř v ničem nelišily od tradičních.

Úpadek eunuchů v Číně

Počet eunuchů se podstatně snížil za mandžuské dynastie Čching (1644 až 1912). Faktem zůstává, že i přes stále menší roli instituce eunuchů v Číně přežívala až do dvacátého století do posledního čínského císaře Pchu-i, tedy do roku 1912. Poslední eunuch zemřel v roce 1996.

Historické mapy Číny zobrazující historii Číny od doby Xia do doby Ming.
Staré mapy zobrazující historii Číny

Čínská lidová republika

Čínská lidová republika 中华人民共和国 vznikla 1.10.1949, kdy vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském Náměstí Nebeského klidu slovy "Číňané povstali" vznik Čínské lidové republiky. Od tohoto datumu je Čína rozdělena na dva státy, Čínskou lidovou republiku a Čínskou republiku (Taiwan).

Čínská lidová republika je s 1 313 mil. obyvatel nejlidnatější stát světa. Největší národnostní skupinou z tohoto počtu jsou Číňané, kromě nich žije v Čínské lidové republice mnoho dalších etnických skupin.

Rozloha Čínské lidové republiky je 9 596 960 km², což ji řadí na čtvrté místo na světě.

Dějiny Čínské lidové republiky

V Čínské lidové republice je u moci autoritářský režim pod vedením Komunistické strany Číny.

Generálním tajemníkem Komunistické strany Číny od roku 2002 a prezidentem od roku 2003 je Chu Ťin-tchao.
Předsedou vlády je od roku 2003 Wen Ťia-pao.
S největší pravděpodobností zůstanou tito vůdci u moci do 18. sjezdu Komunistické strany Číny v roce 2012.

Dějiny Čínské lidové republiky

Čínská lidová republika vznikla 1.10.1949.
Po vyhlášení Čínské lidové republiky uzákonila vláda řadu reforem vycházejících z komunistické ideologie - pozemkovou reformu, znárodnění průmyslu. V roce 1949 obsadila vojska Čínské lidové republiky Východní Turkestán a v roce 1950 také Tibet. Vojska Čínské lidové republiky se také zapojila do korejské války na straně komunistické Severní Koreje. V letech 1958-1960 probíhal tzv. Velký skok vpřed, jehož cílem bylo ekonomicky dohnat a předehnat hospodářsky vyspělé západní země. Velký skok však namísto toho skončil stejně jako ostatní podobné experimenty komunistických režimů hospodářskou katastrofou. Situace byla o to horší, že od roku 1960 byla Čínská lidová republika po ideologické roztržce se Sovětským svazem odkázána pouze na své vlastní zdroje. Z Mao Ce-tungovy iniciativy probíhala od roku 1966 Kulturní revoluce, v jejímž důsledku došlo k nezměrným škodám na kulturním dědictví Číny. Kulturní revoluce trvala až do Mao Ce-tungovy smrti v roce 1976.

V boji o moc po Mao Ce-tungově smrti neuspěla tzv. banda čtyř, jež měla velký podíl na kulturní revoluci. Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům. Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. V následujících letech začaly být uváděny do praxe reformy, díky nimž se zvláště v ekonomické oblasti země přiblížila více Západu. Byly zřízeny tzv. "Zvláštní ekonomické zóny", ve kterých bylo umožněno podnikání západním investorům.

V roce 1989 došlo v Pekingu ke studentským nepokojům na náměstí Nebeského klidu, které byly krvavě potlačeny armádou, což způsobilo mezinárodní izolaci komunistického režimu. K demokratizaci Čínské lidové republiky nedošlo, vedení země však nadále pokračovalo v ekonomických reformách.

1. ledna 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hong Kong, který byl dříve pod správou Velké Británie, 20. prosince 1999 bylo připojeno Macao, dříve pod správou Portugalska.

1 hod. 27 minutové video Gong Fu Documentary
Gong Fu Documentary

Čína se nachází v jihovýchodní Asii, jejíž značnou část zabírá. S počtem 1 337 mil. obyvatel je Čína nejlidnatější zemí světa. Od roku 1949 je území Číny rozděleno mezi dva státy:
- Čínská republika 中華民國, jejíž území v současné době zahrnuje ostrov Taiwan a několik dalších menších ostrovů.
- Čínská lidová republika 中华人民共和国, která v současné době zahrnuje území kontinentální Číny a Tibet, který v roce 1950 Čínská lidová republika po krátké válce vojensky obsadila.

Draci jsou v čínské kultuře většinou dobré a ochranitelské bytosti. Byli tak užiteční, že se kronikář krále Čao (Zhao) z království Lu za doby Konfucia (Doba jara a podzimu) zmiňoval o chovu draků, jež si mýtičtí císařové zapřahali ke svým vozům, když vyjížděli na všechny světové strany.

Každý z devíti synů Velkého draka má výjimečné vlastnosti:

Bixi, nejsilnější ze všech, se může proměnit na obří želvu, schopnou unést velikou kamennou stélu.

Chiwen, nejbystřejší, vidí tak daleko, že ho v Číně rádi staví jako ozdobnou tašku na hřebenovou vaznici střech.

Pulao, křikloun, se umí proměnit na ucho bronzových zvonů.

Biyan, zastrašovač, se umisťuje pod mostní pilíře.

Yazi, zabíječ, zdobí rukojeti mečů.

Spletené ocasy Jin Niho, ohňostrůjce, slouží jako podložka vykuřovadel.

Jiaotu, schopný uchovat nejstrašnější tajemství, se obtáčí na dveřní křídla.

Huilong, odstrašovač hromu, se potuluje v korunách nejvyšších stromů okolo chrámů.

Gluton Taotie, toho milovali bronzíři a jeho maska proto zdobí téměř všechna ucha bronzových rituálních nádob.

Unikátní fotografie účastníků Boxerského povstání proti Mandžuské dinastii Čching (1889-1901) a další unikátní fotografie starých mistrů bojových umění z konce 19. a počátku 20 století na stránce Praying Mantis Kungfu.

Historická fotografie z tréningu čínského bojového umění kung fu. Škola Jiu Gaau a Siu Ying, žáci sigunga Hungga gungfu. zdroj udává rok 1931, ale určité to není - přibližně 40. léta.

Kdysi dávno byl jeden sirotek vydán napospas zlobě a lakotě svého bratra a jeho ženy. Měli starého buvola. Jednoho dne se to věrné zvíře nad sirotkem slitovalo a poradilo mu, aby odešel z domu a svého bratra požádal jen o jediný majetek - buvola. Bratr souhlasil.

Ráno pak buvol honákovi poradil, aby se vydal k jezeru na druhé straně hor. Tam uvidí, jak z nebes sestupuje sedm dívek, aby se vykoupaly. Když ukradne šaty té nejkrásnější, zabrání jí vrátit se na nebesa a bude se s ní moci oženit... Honák se řídil buvolovou radou a oženil se s ženou krásnou jako sen.

Když se buvol chystal zemřít sešlostí věkem, řekl honákovi, aby po smrti uschoval jeho kůži, protože postačí, aby si ji přehodil přes ramena, a splní se mu každé přání. Manželé měli dvě děti a prožili spolu řadu šťastných let.

Ubohý honák buvolů však nevěděl, že se oženil s Tkadlenou barevných mraků zapadajícího slunce - sedmou dcerou Matky západu, mocné Si Wang-mu.

Když ony krásné mraky na nebesích stále chyběly, Si Wang-mu se velice rozzlobila a unesla dceru, aby znovu usedla ke stavu a pilně tkala.

Když honák buvolů po návratu z pole zjistil, že jeho manželka zmizela, přehodil si přes ramena buvolí kůži a vyslovil přání, aby jeho žena byla opět s ním a jejich dětmi. Jedním rázem se octli na nebesích.

Matka západu Si Wang-mu vytáhla z uzlu ve vlasech jehlici, a aby milencům zabránila se sejít, nakreslila na obloze tlustou čáru. Od té doby jsou obě hvězdy Honák (Altair) a Tkadlena (Vega) odděleny hvězdnou řekou, jež dostala jméno Mléčná dráha.

Nefritový císař však k oběma manželům, jimž Mléčná dráha bránila být spolu, pojal soucit. Nařídil proto, aby každého sedmého dne sedmého měsíce čínského kalendáře se Tkadlena a Honák mohli setkat na mostě, který vytvoří nad Mléčnou dráhou mezi dvěma nejjasnějšími hvězdami oblohy.

Ženšen je jednou z nejstarších léčivých rostlin. Jeho mrkvovité kořeny, které mají často tvar lidské postavy, byly odpradávna důležitou ingrediencí léků tradiční čínské medicíny. Asijské národy ho používaly už před třemi tisíci lety.

Ženšen prokazatelně zvyšuje imunitní schopnost a odolnost organismu, výdrž při fyzické zátěži i schopnost přizpůsobit se nepříznivým vlivům okolí. Výrazně naopak snižuje účinky stresových faktorů na organismus.

Ženšen Panax ginseng C. A. Mey pochází z Dálného východu. Divoce roste v severovýchodních provinciích Číny, v Koreji a Rusku. Daří se mu v horských, obvykle smíšených lesích, kde je půda s vysokým obsahem humusu z listí stromů, velká vzdušná vlhkost a malé teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Nejvíce léčivých látek obsahují kořeny ženšenu staré šest let. Ty jsou už dostatečně velké a přitom ještě nejsou dřevnaté.

Účinnými látkami ženšenu jsou především ginsenoidy, které stimulují centrální nervový systém, posilují imunitní funkce a působí proti rakovině. Intenzivně likvidují škodlivé volné radikály, ale brání i růstu již existujících nádorových buněk. I další sloučeniny, které ženšen obsahuje, tlumí tvorbu nádorových buněk, působí protizánětlivě, snižují hladinu cholesterolu, zvyšují sexuální aktivitu, a jak se ukázalo, likvidují i Helicobacter pylori, který má rozhodující vliv na rozvoj žaludečních vředů.

Kořen ženšenu obsahuje i vitamin C, skupinu vitaminů B, minerální látky, třísloviny, pektiny, pryskyřice, alkaloidy a další.

Ženšen patří k vytrvalým bylinám z čeledí aralkovitých Araliaceae. Ta zahrnuje kolem 800 druhů, nejčastěji keřů. Do rodu Panax patří bylinné druhy, z nichž nejznámější jsou Panax ginseng C. A. Mey z Dálného východu, Panax quinquefolia ze Severní Ameriky či Panax japonicus C. A. Mey z Japonska.

Panax ginseng je vytrvalá rostlina asi půl metru vysoká. Lodyha vyrůstá z mrkvovitého rozvětveného kořene, v horní části nese přeslen tří až čtyř listů na dlouhých řapících, které mají podobný tvar jako u kaštanu koňského, a je zakončen okolíkem drobných zelenavých kvítků s medovou vůní. Po odkvětu se vytvářejí šťavnaté červené bobulky, které obsahují dvě až tři semena s drsným povrchem. Semena klíčí nejdříve za dva roky, ale často ještě později. Léčivou drogu obsahuje nejvíce kořen, ale i listy. Zajímavá je sezonní účinnost. Ženšen je v létě údajně méně účinný, na jaře má naopak velmi silné účinky.

Výzkum prováděný v roce 2002 na univerzitě v americkém státě Illinois prokázal, že u laboratorních zvířat asijská i americká forma ženšenu zvyšují chuť na sex i sexuální výkonnost. Není to vlivem ženšenu na produkci hormonů, ale jde o přímé účinky ženšenu, konkrétně ginsenoidů na centrální nervovou soustavu.

Ženšen má i řadu nepříjemných vedlejších účinků. Kromě nespavosti může i v menších dávkách působit nevolnost, zvracení, průjmy, bolesti hlavy, ale také euforii a může vést ke zvýšení nebo naopak k poklesu krevního tlaku. Podle čínských lékařských zápisků z osmnáctého století je ženšen jako doplňková léčba k jiným lékům nevhodný. V takovém případě, jak tvrdí čínské zápisky, jen prohloubí negativní vedlejší účinky hlavních léků.

Číňané uznávají i americký ženšen a jeho účinky. Většina amerického ženšenu pochází z kanadských provincií Ontario, Britské Kolumbie a z amerického státu Wisconsin. Podle tradiční čínské medicíny americký ženšen podporuje energii jin, zatímco asijský ženšen podporuje energii jang.

Pro ženšen z Dálného východu jsou typické dvě formy - bílý ženšen starý dva až šest let se nejprve oloupe a suší přímu na slunci, aby se obsah vody snížil na dvanáct procent nebo méně. Podle některých názorů ale sušení na slunci snižuje obsah účinných látek v ženšenu. Kořen se vybělí do žlutobílé až bílé barvy. Odtud název bílý ženšen.

Červený ženšen se sklízí, když je mu něco málo přes šest let, je dostatečně velký a ještě nedřevnatí. Neloupe se, ale paří se v cukerném nálevu, pak se suší umělým teplem a získává při tom červené zbarvení. Červený ženšen se získává výhradně z rostlin pěstovaných na plantážích. Podle nejnovějších výzkumů má červený ženšen také výraznější protirakovinné účinky.

Přesto řada lékařů dává přednost divokému bílému ženšenu a tvrdí, že jeho účinky jsou podstatně vyšší než účinky ženšenu pěstovaného na plantážích. Dokládají to srovnáním obsahu ginsenoidů v divokých a pěstovaných formách. Problém je, že ženšen v přírodě je stále vzácnější, jeho výskyt se snížil zejména v posledních letech, kdy poptávka po tomto koření života prudce vzrostla.

Korejský ženšen

1.prosince 1929 objevil profesor Pej Wen-chung v čínské lokalitě Čou-kchou-tien nedaleko Pekingu první lebku jednoho z vymřelých hominidů, který získal pojmenování Sinantropus pekinensis čínský člověk z Pekingu - člověk pekingský.

Když se vrátila domů, Lubuwei pil svou ranní polévku.
Proč jsi přede mnou tak dlouho skrýval, že máš tu věc? Myslela jsem, že mezi námi není žádné tajemství! Křičela dotčeně na svého milovaného muže.
Měla oči plné slz. Nemohla snést, že by před ní mohl něco takového skrývat.
Lubuwei neváhal ani okamžik, pochopil, že jde o černý hvězdný kotouč. Dlouho svou ženu mlčky objímal, aby ji ukonejšil. Potom ji vzal za ruku a zavedl ji do svého pokoje.
Že Zhaoji objevila existenci jeho disku, jej naprosto zaskočilo. Nezbývalo mu nic jiného, než aby jí předmět, který ji dostal do takového stavu, ukázal. Otevřel skříň a vytáhl kotouč z jeho hedvábného pouzdra. Zakrýval mu celou dlaň.

Sáhni si, jak se zdá být teplý, šeptal Zhaoji a položil mladé ženě veliký nefritový kotouč do ruky.

Je jemný jako kůže na břiše jehněte, řekla Zhaoji a utírala si slzy.
Potom si přiložila černý hvězdný disk k tváři.

A teď se podívej na jeho povrch a řekni mi, co tam vidíš, vyzval ji Lubuwei.
Dívala se. Maličké slídovité hvězdičky vytvářely podivná souhvězdí, která jako by z černého nefritového disku vystupovala.

Vypadá to jako hvězdná obloha! řekla mu s nadšením malé dívenky.

Je to víc než to. Je tam Honák a Tkadlena... Podívej se, jak se nám podobají! Řekl Lubuwei a dotkl se části disku, kde se objevovala kresba těchto dvou milostných hvězd, jež se setkávaly jen jednou do roka díky mostu přes Mléčnou dráhu.
Položila prst na povrch kotouče a zavřela oči. Cítila teplo, o kterém se zmiňoval Lubuwei. Prosebně na něj pohlédla. Chtěla znát všechna tajemství tohoto nefritového disku.
A on se rozhodl, že nastal čas, aby jí všechno řekl.
Vyprávěl jí o okolnostech, za kterých objevil černý hvězdný disk na handanském tržišti, pak o své návštěvě u medijní kněžky Hlubokého údolí a konečně o slovech té věštkyně, hovořících o Prvotním chaosu Hongmeng, oznamovateli příchodu nového Žlutého císaře. Vysvětlil jí, jak hluboce změnilo vlastnictví černého disku celý jeho dosavadní klidný život bohatého obchodníka v Handanu.

Ale ta žena opravdu řekla, že budeš mít něco společného s příchodem toho nového císaře?
Zhaoji byla rozpolcena mezi údivem a nevěřícností.

Ještě teď mi zní v uších její slova, jako by to bylo včera! Slyším je každý den, stále stejně, když myslím na ten disk.

- Ale co to vlastně znamená?

Neumím z toho disku ještě číst budoucnost, ale jsem si jist, že ta kněžka hovořila naprosto vážně. Ujistila mě, že na příchodu nového císaře budu mít podíl. Můžeš si být jistá, že jsem tím byl překvapen jako dnes ty!
Zhaoji zmlkla.
Wudong se tedy tak úplně nemýlil, když Lubuweie podezíral, že pracuje na obnově císařství. Ale ta myšlenka jí rozhodně nebyla proti mysli, ještě nevěděla proč, ale docela se nad ní zasnila.
Tiskla si ten nefritový kotouč k hrudi, jako by to bylo její dítě.

Vytvořil jsem kategorii Čína.

Čína

Čína vývoj v povodí dvou řek: Žlutá řeka ( Chuang-che)a Jang-c´-t´iang. Izolovaný vývoj, odlišnost od ostatního světa.
a) království kmene Šang (18. – 11. st. př. nl.), dynastie Jin, hl. město An-jang
b) dynastie Čou (1022 – 771 př. nl.), sjednocení, hl. město Si-an
c) období “Jara a podzimu” (722 – 481 př. nl.) množství států, soupeření
d) období Válčících států (5. – 3. st. př. nl.), státy Čchi, Čchin a Čchu, boj o nadvládu
e) nadvláda státu Čchin (3. st. př. nl.) první jednotný centralizovaný stát, Čchin Š´Chuang-ti
Velká čínská zeď – 5 tis. km, výška 7 – 10 m, šířka pro 5-6 jezdců, vznik 215-213 př. nl.
f) dynastie Chan (206 př. nl. – 220 n.l.), stabilizace, konfuciánství, vynález papíru, silná centralizovaná despotická moc (v čel panovník, císař, král = syn nebes).
Velká hedvábná cesta = asijské vnitrozemí až k římské říši, rozvoj obchodu, Cu mince.
Spojením náboženství a racionálním myšlení vznikla učení – filozofie
taoismus – Kniha o tao a ctnosti; tao = cesta; přirozenost
konfucianismus – zakladatel Kchundg-fu-c´ (Konfucius), kniha Hovory, teorie státu, vědy
čínské písmo – původně obrázkové, časem změna ve znaky vyjadřující jedno slovo.

| Čína |